Konference se koná u příležitosti výročí 17. listopadu 1939 a 1989. Od konce října 1939 čeští studenti protestovali proti okupaci země nacisty. Během demonstrace 28. října 1939 byl raněn i student medicíny Karlovy univerzity Jan Opletal, který později na následky svého zranění zemřel. Jeho pohřeb konaný na pražském Albertově přerostl v masovou manifesta. Studenti tak byli první, kteří zvedli svůj hlas proti nacistickým utlačovatelům. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Tehdy se nacistický režim ukázal ve své pravé, brutální tváři. 17. listopadu došlo v pražské Ruzyni k popravě 9 studentských vůdců. Vysoké školy byly uzavřeny, stovky studentů deportovány do koncentračních táborů. Tyto hrůzné konsekvence studentské manifestace, ve kterou přerostl pohřeb Jana Opletala však nezůstaly bez odpovědi. Rezonovaly i přes válečný požár v Evropě velmi silně. Výraznou měrou tehdy napomohly k uznání Československého národního výboru v Paříži, na jehož základech posléze vznikla exilová vláda v Londýně. V listopadu 1941, tedy přesně dva roky po tragických událostí v Praze, byl 17. listopad na slavnostním shromáždění studentských svazů v Londýně prohlášen na počest památky českých studentů za Mezinárodní den studentstva. Tento celosvětově známý svátek je tak jediným, který má přímé kořeny v naší zemi. Stal se symbolem prvního hromadného vystoupení proti nacismu a odhodlání okupovaných národů pokračovat v boji i v dalších státech obsazených nacistickým Německem.
Po padesáti letech to byli opět studenti, kteří zahájili v roce 1989 Sametovou revoluci a tím také následující změny, které vyústily až v přistoupení České republiky do Evropské unie.
V rámci této mezinárodní konference dojde k vykreslení a diskusi nad tehdejšími aktivitami československých studentů. Zahraniční hosté pak přiblíží i rok 1989 z perspektivy Polska, Maďarska, Rumunska či Slovenska. Jednacím jazykem konference bude angličtina